Strach
Lilije dňa 29.10.2017
Dobrý den, mám takový problém. V januari mi umřel táta na rakovinu plic a já se z toho nemůžu vzpamatovat, nemůžu se přes to přenést. Byla sem u toho když táta umřel, jak se naposledy nadechl/vydechl. Zemřel nám doma na gauci. V noci nemůžu usnout, hned jak zavřu oči, tak vidím tátu, přesně tu stejnou situaci, ty poslední minuty s ním. Nebo přemýšlím nad tím, že mám rakovinu já a co by bylo kdybych umřela, nebo, že má rakovinu jedno z mých dvou dětí a pak jen brečím a brečím. Možná je to normální, potom co se mi stalo, ale chtěla bych vědět váš názor na moji situaci, jestli mám navštívit psychologa či psychiatrapsychiatr osobně. Děkuju velmi pěkně za odpověď L.
PhDr. Silvia Godinová dňa 22.11.2017
Dobrý deň,
fázy smútenia zvyčajne prebiehajú podobne u väčšiny ľudí. V zmesi emócií človek prechádza postupne od fázy šoku až po zmierenie. No tak, ako sú ľudia individuálni v mnohých rôznych aspektoch svojho bytia, aj fázy smútenia a jeho priebeh sa môžu u jednotlivých ľudí odlišovať. Časový interval, ktorý zmieňujete, napovedá o tom, že v priebehu spracovania Vašej straty došlo ku komplikáciám a smútenie sa stalo až ochromujúcim pre Vaše bežné fungovanie. V tom prípade je isto na mieste vyhľadať odbornú pomoc (psychológ, psychiater, psychoterapeut) práve za účelom podstúpiť intervenciu vo forme smútkového poradenstva, psychoterapie, či inej vhodnej formy liečby.
SG